Obsah
Lázně Teplice nad Bečvou v období let 1901- 1924
Po letech úpadku se v roce 1901 stal, spolu se zkušeným balneologem MUDr. Arnoldem Kučerou, novým nájemcem lázní brněnský stavitel a architekt Antonín Tebich (14. 4. 1853 Praha - 14. 11. 1935 Teplice nad Bečvou), který měl v úmyslu dát lázně opět do pořádku a obnovit jejich dřívější dobrou pověst. Tebich byl tou dobou známý především jako architekt a stavitel v romanticko - historizujícím slohu - v roce 1897 např. postavil rozsáhlý objekt brněnské Vesny, v roce 1903 pak budovu bývalého Kněžského semináře v Brně, radnici ve Frenštátě pod Radhoštěm, a mnohé další.
Tebich měl v úmyslu proměnit lázně Teplice na levné české lidové lázně, cenově přístupné širokým vrstvám obyvatelstva. Dokonce si pohrával s myšlenkou vytvořit z Teplic nad Bečvou společenské středisko moravských Čechů. Za tímto účelem také v roce 1901 přizval k projekční práci v lázních svého přítele, architekta Dušana Samuela Jurkoviče, který právě dokončil Pustevny na hoře Radhošť.
Dušana Jurkoviče z Vídně tak nalézáme mezi pacienty v seznamu lázeňských hostí z 6. září 1901. Byl ubytován přímo v lázeňské budově a na základě Tebichovy žádosti vypracoval komplexní plán přestavby lázní Teplic nad Bečvou ve stylu dřevěných zdobených lidových staveb. Tento plán však majitelka lázní, kněžna Gabriela Hatzfeldtová-Weißweiler, pro značné náklady i pro nedůvěru v trvanlivost dřevěných staveb vůbec, neschválila.
Poté, co se nenaplnily ambice stát se kulturním centrem moravských Čechů a přednost dostávají lázně Luhačovice, odjíždí do Luhačovic na podzim roku 1901 také architekt Jurkovič.
Antonín Tebich proto provedl jen úpravu a výzdobu dřevěné spojovací chodby obou lázeňských budov a částečnou vnitřní úpravu a výzdobu salónu budovy lázeňské restaurace.
Pod zcela zřejmým vlivem charakteristické architektury Dušana Jurkoviče Tebich postavil v roce 1910 nad lázněmi při silnici do Zbrašova vinný sklep - budovu s kamenným přízemím a hrázděným patrem, s opět velice příznačným názvem - Búda.
V samotných lázních architekt Tebich provedl nejnutnější úpravy, vybavil lázeňskou budovu i restauraci novým inventářem, dal přezkoumat a opravit stroje v lázeňské budově (parní stroj s pumpou byl dodán již vroce 1865 firmou G. Siegel z Vídně, parní kotel v roce 1896 dodala První brněnská strojírna).
Už první lázeňská sezóna, zahájena 15.května 1901 a trvající do 15.září téhož roku byla úspěšná. Podle tištěného česko-německého seznamu lázeňských hostí, bylo přímo v lázeňských budovách ubytováno 211 lázeňských hostí, mimo lázně 721 osoba, celkový počet pacientů užívajících koupele tak činil 932 osob. Kromě lázeňských budov, tj. budovy lázní, restaurační budovy, budovy Kaménka a tzv. Vápenky, byli hosté ubytováni též na Zbrašově a v Hranicích v hotelích i v soukromých bytech, v pokojích uvolněných každoročně o prázdninách studenty vyšší lesnické školy a reálného gymnázia i jinde.
Tebich zařídil pro návštěvníky lázní Teplic už 1.srpna 1901 poštovnu, která udržovala v době lázeňské sezóny pravidelné poštovní spojení dvakrát denně s poštou v Hranicích povozovou službou na trase Hranice – Kelč a zpět. Dosáhl také zavedení telefonního spojení a zřízení železniční zastávky u Teplic (dřevěné boudy) na trati Hranice – Valašské Meziříčí, do lázní zavedl také vodovod. Dále prohloubil pramen kyselky pod lázeňskou kaplí a provedl jeho řádné zachycení ve zděné jímce, přístupné po schodech, zakrytí studny před nečistotami a postavil povrchovou pumpu pro čerpání kyselky.
Po uplynutí původní nájemní lhůty ji prodloužil o dalších deset let, tentokrát již s novou majitelkou lázní, hraběnkou Antoinettou Althanovou .
Poté, co v roce 1914 vypukla první světová válka, která zcela zvrátila poměry v lázních a způsobila v lázeňské sezóně toho roku značnou finanční ztrátu, nechtěl Tebich lázně v roce 1915 vůbec otevřít. Obecní rada města Hranic, která po řadu let usilovala o koupi, nebo alespoň nájem lázní, požádala proto, po dohodě s Tebichem, novou majitelku lázní o jejich přenechání na zbytek nájemní doby, se všemi povinnostmi a právy. Po schválení této své žádosti v roce 1915 lázně otevřela.
Tebich odevzdal hranické obci veškerý movitý i nemovitý inventář lázní pořízený jeho nákladem (lázeňské prádlo, lůžkoviny, vnitřní zařízení restaurace, …) za částku pouhých 17.500,- korun, včetně úhrady za zavedení vodovodu dolázní. Město vydalo pro propagaci lázní česko-německé prospekty si nformacemi o možnostech ubytování, koupelí atd.
Pro lepší představu o hodnotě úplaty, za kterou se Antonín Tebich vzdal svého vlivu v lázních si odcitujme úryvek dopisu, který tento odeslal 18. února 1908 starostovi obce Zbrašova. V dopise si stěžoval na poplatky a jiná příkoří, která jsou mu ze strany obce činěná a jeho podnikání tak ztěžují:
„Nečekám ani, že mé opravdové snaze investovati kapitál, který jsem přec jinde získal, ve prospěch krajiny tamější, lepšího porozumění najde. Ovšem, že nemůže nikdo ode mne žádati, abych to, co jsem velkou píli nastřádal, hloupým způsobem rozházel. Tak jak hospodařil dřívější nájemce lázní ovšem není mi dáno, ani po mé chutí. Já mohu a chci věc jen zvelebiti a ne využitkovati na úkor stávajícího. Kdyby Langer jen ještě ty tři leta ty lázně byl musel držeti, co mu nájem platil, tak byl ten podnik na dobro utlučen a Zbrašov neměl by z tohoto dávno jíž ani těch několik set, které co daně odvádím, nehledě k tomu, že rok jako rok i pro Zbrašov hostů přibývá, kteří pro krajinu tu přec jen peníze donáší a zde zanechají. Odpusťte, že tolik zbytečných věcí píší, jelikož však v Hranicích a okolí názor rozšířen jest, že já odtud peníze odnáším, což mně ovšem příjemné není, tak nemohu jinak než stále připomínati, že jsem do tohoto podniku přes 72 000 hotově donesl, z kterých dosud jen 25 000 korun zaplaceno mám, že tedy krajinu tu nevysávám nýbrž i mimo peněz svou vlastní práci přináším Mám-li se proto této do ukončení mého žití věnovati, tak může se na to jen tenkráte počítati – když se mi v podnicích, které ku prospěchu krajiny té sloužiti mají, překážky klásti nebudou – nýbrž s pochopením vstříc přijde. S přátelským pozdravem jsem Váš oddaný Antonín Tebich“V roce 1916 byla na město převedena i správa poštovny v Teplicích, doposud vedené na Tebichovo jméno.
Za Tebicha byl lázeňským lékařem MUDr. Čeněk Roháč z Hranic a od roku 1916 MUDr. Minář.
Tebich, který si na Zbrašově postavil „Búdu“ a v jejím těsném sousedství vilu Lesanu, zůstal v Teplicích i nadále a v roce 1919, poskončení války, marně usiloval o opětovné získání lázní do nájmu. Stejné snahy projevovalo i město Hranice a další zájemci.
Po krátkém období, kdy lázně do nájmu získalo město Hranice, které zastupovali stavitel Václav Jonáš, a městský tajemník dr. Sládeček, se majitelka lázní hraběnka Althannová rozhodla, po zvážení nově nastalých poměrů, pro nejvýhodnější nabídku a lázně Teplice i s příslušnými pozemky prodala počátkem roku 1924 Okresní nemocenské pojišťovně v Moravské Ostravě.
Bývalý nájemce lázní architekt a stavitel Antonín Tebich zemřel na Zbrašově v roce 1935.
Dne 3. prosince 1936 byla vdova po Antonínu Tebichovi Jenovéfa Tebichová i s nezletilými dětmi Janem a Jiřinou přijata do svazku obce Zbrašova, čímž všichni nabyli v této obci domovského práva.
Stavby na Zbrašově, které projektoval Antonín Tebich:
1910 Tebich postavil při silnici do Zbrašova vinný sklípek "Búdu",
1926 v těsném sousedství Búdy vystavěn Hotel Bláha (později Zora, dnes penzion Diana)
1911 v zahradě při Búdě staví Antonín Tebich zahradní pavilon, který v roce 1925 významně rozšiřuje v obytnou budovu - vniká tak vila Lesana (č.p. 50); ta sice při zásadní rekonstrukci v roce 1939 ztrácí svůj původní architektonický styl lidové secese, ale do dnešních dní zůstává stále v majetku potomků rodiny Antonína Tebicha
1929 byla dokončena stavba obecního úřadu dle návrhu Antonína Tebicha
Zdroje: Archiválie-Lázně Teplice nadBečvou vletech 1880-1930 - PhDr. Bohumír Indra Tomáš Pospěch: Hranická architektura 1815-1948 Internetová encyklopedie dějin Brna Archivní fondy Státního okresního archivu v Přerově