Obsah
Pamětní kniha
KRONIKA
obce
ZBRAŠOVA
(≈od r. 1922 - do r. 1938)
díl 11.: rok 1937
1. Poměry přírodní.
Rok 1937 započal sychravým, které potrvalo do 13. ledna, kdy nastala zima. Nejsilnější mrazy byly 23. (-12°C), 24. (-15°C) a 25. ledna (-18°C). Zima držela až do 6. února. Na Bečvě a na sokolském kluzišti v Hranicích bylo živo. Po zbrašovských stráních projížděli se vesele lyžaři zdejší i hraničtí. Dne 5. února nastala náhlá obleva tak, že v sobotu 6. února 1937 nebylo možno pro množství sněhové břečky a vody ze stavení vyjíti. Na „dřevařský ples“ toho dne pořádaný nepřišel téměř nikdo. Dne 12. února napadlo opět mnoho sněhu. Březen byl celkem deštivý a chladný.
Na polích a zahradách počalo se pracovati počátkem dubna. Polní práce byly skončeny v druhé polovině dubna. V květnu bylo neobyčejně krásné teplé počasí, takže již od polovice května nastalo slunění a koupání v Bečvě. Dne 23. května 1937 večer přihnala se prudká bouře. Příznivé počasí, které nastalo po bouři potrvalo do 14. června.
Senoseč a žně odbyly se za velmi příznivého počasí, poněvadž po celý červenec a až do poloviny srpna nepršelo. V druhé polovině srpna přeprchalo a počaly růsti houby. V druhém týdnu měsíce září rozvodnila se řeka Bečva následkem dlouhotrvajícího vydatného deště tak, že zatopila lázně Teplice až po kapli a po lázeňské budovy, cestu mezi parkem a Střelnicemi a sinici pod sv. Janem. Voda odnesla kabiny stojící pod lipami na Smetánce. Zničila úplně tenisové dvorce v Teplicích v parku a na Staré Střelnici. V pondělí 13. září 1937 převážely těžké vojenské čluny občany zbrašovské, hranické a lázeňské hosty po zatopených silnicích od betonového mostu ke Zbrašovu až pod vilu pí. Bartošové a cesta údolní mezi Černotínem, Skaličkou a Ústím podobala se velkému jezeru. Povodeň natropila ohromných škod na polích, lukách a na níže položených budovách. Žalostný byl pohled na zpustošené okolí lázní, na Sady legionářů a na zahrady ležící při Bečvě. Úprava tenisových dvorců zanesených množstvím štěrku a bahna a znovuzřízení drátěných ohrad stálo mnoho tisíců Kč. V noci na 14. září 1937 klesla voda náhle na normální hloubku.
Říjen byl chladný a deštivý, v listopadu bylo mlhavo a ku konci uhodily mrazy. V prosinci často sněžilo a po svátcích nastaly silné mrazy, takže rok 1937 skončil veselým bruslením a lyžováním.
2. Poměry hospodářské.
Úroda byla v roce 1937 dobrá. Sena, obilí, řepy i zemáků byla hojnost. Ovoce, zvláště hrušek a jablek, urodilo se tolik, že se až větve lámaly. I v sadě u sanatoria, kde po mnoho roků ovoce nebylo, urodilo se tentokrát neobyčejné množství krásného ovoce. Obchodníci odváželi ze Zbrašova auty množství krásného ovoce. Za 1 kg jablek platili 1,- až 1,50 Kč, 1 kg hrušek 0,80 až 1,20 Kč. Teprve v druhé polovině srpna počaly růsti houby.
Koncem srpna byly pěstitelům obilí odebrány výkazy (obilní knížky) na hospodářský rok 1936/37 a doručeny jim nové ne hospodářský rok 1937/38. Bylo odebráno 31 starých a vydáno 33 nových výkazů (přibyli Leopold Král a Anežka Vavříková). Cena obilí se podstatně nezměnila.
Při zjišťování osevních ploch k 1. květnu 1937 bylo zjištěno:
Celková výměra | 118,25 ha | |
brambory ranné | 0,51 ha | |
cukrovka | 1,93 ha | |
pšenice ozimá | 23,84 ha | |
žito ozimé | 26,66 ha | |
ječmen | 6,28 ha | |
oves | 14,80 ha | |
brambory pozdní | 13,20 ha | |
krmná řepa | 4,34 ha | |
jetel dvousečný | 16,68 ha | |
vojtěška | 5,02 ha | |
směska | 4,99 ha | |
celkem | 118,25 ha |
Mák v cukrovce 10 arů, zelí v bramborách 10 arů.
Při soupisu hospodářského zvířectva k 1. lednu 1937 bylo napočteno:
koní | 18 | |||
telat do 1 r. | 27 | slepic | 393 | |
býků do 1 r. | 1 | hus | 15 | |
jalovic připuštěných | 8 | kachny | 3 | |
jalovic nepřipuštěných | 3 | psů | 46 | |
býk (obecní) | 1 | koček | 40 | |
krav | 75 | vepřů | 80 | |
z nich v tahu | 24 | koz | 34 |
Cena vepřů na živou váhu byla 5,50 až 7,50 Kč za 1 kg, cena hovězího dobytka 3 až 5 Kč za 1 kg.
Cena za 1 kg vepřového masa 12 až 16 Kč, hovězího 10 až 14 Kč.
Mléko 1 litr za 1,20 až 1,40 Kč.
Do obce naší přibyl nadšený včelař František Javorský, majitel vily Marušky. Leopold Prášil rozšířil svůj včelín z 5 na 12 včelstev. Rok 1937 byl včelařům dosti příznivý.
Zákonem z 11. března 1937 ustanoveno bylo raziti místo dosud stříbrných pětikorun pětikoruny z niklu.
Dne 17. října 1937 zahájen byl provoz na přestavěné železniční trati Hranice – Slovensko. Mezi 10. a 11. hodinou dopolední projel Teplicemi vlak s ministrem Rudolfem Bechyně a hosty. Při železniční trati u vápenek shromáždilo se množství obecenstva z Hranic, Černotína, Ústí, Zbrašova a Skaličky, hasičské sbory z Hranic a Černotína a skauti. Starostové zmíněných obcí pozdravili ministra, který vystoupil z vlaku. Za naši obec pozdravil ministra náměstek starosty František Králík.
3. Poměry společenské.
Ve složení učitelského sboru nebylo změn. Výnosem okresního školského výboru v Hranicích dne 21. srpna 1937 povoleno bylo hospitovati po celý školní rok 1937/38 Marii Oplatkové abiturientce učitelského ústavu v Brně a Františce Duchoňové abiturientce reálného gymnasia v Hranicích a jednoročního kursu při učitelském ústavu v Řepčíně.
Marie Oplatková hospitovala jen do 30. listopadu 1937, poněvadž byla ustanovena od 1. prosince 1937 praktikantskou uč. při chlapecké měšťanské škole v Hranicích.
Františka Duchoňová hospitovala jen do 31. ledna 1937 {domnívám se, že správně by mělo být 1938?} a odešla na církevní školu do Zavaru u Trnavy na Slovensku.
Dne 1. ledna 1937 odešel lázeňský lékař MUDr. Jan Urban do Prahy. Byl u nás pro svou milou povahu velmi oblíben a zvláště lázeňští hosté neradi se s ním loučili. Na jeho místo byl ustanoven MUDr. Karel Bojda z nemocnice v Bohumíně.
Dne 3. října 1936 {Sic!} zabil se při jízdě na motorce elektromechanik lázní zdejších Bohumil Mikula se svojí snoubenkou Vlastou Fialovou, diplomovanou sestrou zdejších lázní. Na místo Bohumila Mikuly byl ustanoven Vladimír Koudelka a na místo sestry Vlasty Fialové sestra Anna Peterková z Prahy. Tragická smrt mladých lidí způsobila v naší obci velké vzrušení, poněvadž byli oba pro milou povahu svoji velmi oblíbeni. Čest jejich památce! Jejich společného pohřbu zúčastnilo se několik zdejších občanů.
V roce 1937 se narodili:
- Marie Oravová, dne 17. února 1937, dcera Adolfa Oravy č. 62.
V roce 1937 zemřeli:
- Františka Smékalová, výměnkářka z č. 33.
- Anežka Hapalová, manželka rolníka z č. 6 (srdeční mrtvice).
- Anežka Vavříková, výměnkářka z č. 45 [† 8. prosince 1937].
Oddáni byli:
- Dne 23.1.1937 Bohuslava Hapalová {*9.5.1908}, úřednice okresní nemocenské pojišťovny, rolnická dcera s Antonínem Hrazdilem {*9.6.1908}, úředníkem nemocenské pojišťovny z Moravské Ostravy.
- Dne 24.4.1937 Františka Ryšková {*26.2.1917} z č. 18 s Janem Losertem {*9.12.1908}, strojníkem.
Státní stravovací akce a zimní nouzová výpomoc.
V roce 1937 bylo do 9. května bylo do zdejší obce přiděleno 103 ks stravovacích lístků v ceně 1.030 Kč.
V únoru 1937 bylo rozděleno: 4 kg žitné kávy, 16 kg cukru, 70 kg mouky ze zimní nouzové výpomoci. Od května nebylo pak již nezaměstnaných, poněvadž byli všichni přijati na práci při stavbě dráhy Hranice – Slovensko.
Lázeňských hostů u nás v roce 1937 bylo 446.
Helena Šindelová byla přijata usnesením obecního zastupitelstva ze dne 15. dubna 1937 s dětmi Irenou a Emilem do svazku obce Zbrašova, poněvadž zde bydlí více jak 10 let nepřetržitě.
4. Poměry kulturní.
Na počátku školního roku 1937/38 bylo do zdejší školy zapsáno 16 chlapců, 10 děvčat, celkem 26 žáků. Počet žáků rok od roku klesal.
Zapsáno bylo ve školním roce | 1931/32 | 44 žáků |
1932/33 | 43 žáků | |
1933/34 | 36 žáků | |
1934/35 | 40 žáků | |
1935/36 | 32 žáků | |
1936/37 | 29 žáků | |
1937/38 | 26 žáků |
V roce 1937/38 do reálného gymnasia v Hranicích chodilo 6 žáků, do chlapecké měšťanské školy v Hranicích 8 žáků, do dívčí měšťanské školy v Hranicích 8 žákyň. Do chlapecké měšťanské školy v Heřmanicích 1 žák {Miroslav Kohout}, celkem 23 žáků.
Na státní reálce v Lipníku nad Bečvou maturovala Františka Hapalová5) s vyznamenáním. Hospitovala ve školním roce 1937/38 v Hranicích a složila zkoušku učitelské dospělosti na učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí.
Oslavy památných dnů:
Osmdesáté sedmé narozeniny pana presidenta Masaryka byly oslaveny 6. března lampiónovým průvodem s hudbou. Správce školy Karel Šnitzer promluvil o T.G.Masarykovi u radnice.
Dne 30. května 1937 konána oslava svátku matek spojená s oslavou narozenin pana presidenta republiky dra. Edvarda Beneše. Ku konci oslavy vzpomenuto 20. výročí bitvy u Zborova.
Dne 27. a 28. října 1937 pořádána oslava výročí naší samostatnosti. Dne 27. října pořádán lampiónový průvod s hudbou. Vyšel od radnice na horní Zábraní, kdež byly vysazeny na louce Josefa Machálky, při okresní silnici lípy Masarykova a Benešova. O významu této slavnosti měl proslov správce školy Karel Šnitzer a Františka Duchoňová přednesla báseň „Slovanská lípa“. Náměstek starosty František Králík přijal po pěkném proslovu lipky jménem obce v ochranu. Dne 28. října konána o 2. hod. odpolední oslava ve škole. O významu „Dětského dne“ promluvila procítěně kand. uč. Marie Oplatková.
Dne 19. prosince 1937 pořádána ve škole obvyklá slavnost vánočního stromku, spojená s vánoční nadílkou.
Divadelní představení:
Dne 7. března 1937 sehrál dramatický odbor hasičského sboru divadelní kus „Královničky“. Původní nádherné kroje slovácké zapůjčili zdarma občané z …?... na přímluvu pí. Nesvadbové, která tam byla od nás provdána. Po divadle byle bylo pořízeno několik zdařilých fotografických snímků.
Dne 23. května 1937 pořádal zábavní odbor hasičského sboru kácení máje před Oravovým č. 30. Byl proveden výstup „Kdo postavil máji“ a zatančena „Česká beseda“ v národních krojích.
Dne 26. prosince 1937 sehrál dramatický odbor hasičského sboru divadelní kus „Madlenka z kovárny“ se zpěvy. Hudebně doprovázeli pánové Rudolf Heider a Alois Vašek z Hranic. Dne 21. listopadu 1937 bylo asi 25 členů odboru ve Velké, kdež sehráli tento kus dřívější členové Sokola. Zpívali Ludmila Mikšíková, C. Drobilová, Čeněk Hantek, Jiří Král a Josef Roreček v hlavních úlohách.
Plesy a taneční zábavy:
Dne 9. ledna 1937 pořádal svůj tradiční ples sbor dobrovolných hasičů. Před pořádáním plesu nacvičila zdejší mládež zapomínanou „Českou besedu“, kterou zatančila na plese. Tento počin mladých byl dospělými občany vděčně přijat a někteří po dlouhých letech zatančili si s nimi oblíbený národní tanec.
Dne 30. ledna 1937 pořádal maškarní ples zábavní odbor požárního sboru.
Dne 6. února 1937 pořádán byl „dřevařský ples“.
Dne 18. července 1937 pořádáno okrskové hasičské cvičení a pak veselice s taneční zábavou.
Dne 8. srpna 1937 pořádala taneční zábavu místní skupina sociální demokracie.
Dne 12. září 1937 pořádána zábavním odborem taneční zábava “Rekrutská“ na rozloučenou s našimi odvedenci.
Dne 27. října 1937 pořádala místní skupina národní socialistické strany hodovou zábavu za velmi četné účasti.
Dne 11. prosince 1937 pořádala místní skupina sociální demokratické strany taneční zábavu s „Mikulášskou nadílkou“.
Všechny tyto podniky, mimo hodové zábavy, která byla konána u Kunertů (hotel Bláha), byly pořádány v sále u „Prášilů“ a měly všechny slušný průběh.
Žáci zdejší školy podnikli dne 22. června 1937 poučnou vycházku na Kunzov. Dne 19. června 1937 prohlédli si Zbrašovské aragonitové jeskyně.
V roce 1937 zakoupeno bylo pro veřejnou knihovnu opět několik pěkných knih na doporučení okrskového knihovníka dr. A. Hendrycha, profesora z Hranic. Knihovníkem byl František Ryška. Knihy byly hojně čteny. Obec poukázala z obecní pokladny 500 Kč na zakoupení nových knih.
Časopisy a noviny čteny stejné, jako v letech minulých.
5. Poměry zdravotní.
Stav zdravotní mládeže i dospělých byl, až na trochu toho nastuzení, uspokojivý. Infekčních nemocí nebylo.
Koncem srpna 1937 přijel starosta Josef Machálka ve velmi zuboženém stavu z léčení své kožní choroby z Prahy a léčil se několik dní ve zdejším sanatoriu. Dne 3. září dal se sanitním autem hranickým odvézti na další léčení do Brna k prof. dru. Trübovi.
Dne 8. dubna 1937 byla v sále U Prášilů přednáška o nakažlivých nemocech se světelnými obrazy. Přednášel MUDr. O. L. Stern, šéflékař lázní Teplice nad Bečvou. Promítací přístroj zapůjčila okresní péče o mladistvé v Hranicích, obrázky promítal učitel Hajzner.
Civilní protiletecká ochrana (CPO) – pokrač. z r. 1936:
Ve schůzi konané 11. února 1937 pozměněno rozdělení obce na poplachové a požární okrsky:
- okrsek – lázeňský okruh, katastr obce tzv. vilová čtvrť od č. 59 [Ladislav Říhovský] po Horní bránu k radnici – velitel Karel Šnitzer, řídicí učitel.
- okrsek – od č. 9 [Bohumil Gadas] po č. 20 [Josef Machálka] – velitel Cyril Humplík, rolník č. 10.
- okrsek – od č. 8 [František Mastil] po č. 57 [Antonín Mikšík] a č. 35 [Leopold Král] – velitel Jaroslav Horák.
Svépomocná služba obyvatelstva.
Obec Zbrašov je rozdělena na 8 domovních družstev, ke kterým jsou přiřazena domovní čísla:
- družstvo: č. 28, 29, 30, 57, 36*, 34, 32, 33, 35 a 62 – velitel Adolf Orava starší.
- družstvo: č. 1, 2, 3, 4, 21, 22 – velitel Metoděj Vláčil.
- družstvo: č. 6, 7, 8, 53, 48 a 54 – velitel František Mastil.
- družstvo: č. 16, 17, 18, 19, 20 a 27 – velitel Josef Duchoň st.
- družstvo: č.5, 14, 15, 31 a 52 – velitel Karel Machanec.
- družstvo: č. 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 25 – velitel Bohumil Gadas.
- družstvo: č. 26, 40*, 41, 62, 43, 45, 46, 49 a 51 – vel. prof. František Pittner.
- družstvo: č. 56, 63, 64, 42, 55, 50 a 59 – velitel Vojtěch Kunert.
*{Domovní čísla domů č. 36*-obecní domek (kdysi snad tírna lnu) a č. 40*-škola, bývaly v různých dobách zaměňována. Nyní v r. 2002 má škola č.p. 36 – pozn. L. Ch.}
Obyvatelé v jednotlivých domech jsou povinni v případě požáru, nebo jakéhokoliv jiného nebezpečí, si navzájem pomáhati a poslouchati bezpodmínečně rozkazů velitele.
Dne 16. 21. a 23. dubna 1937 zúčastnili se velitel CPO Cyril Vavřík řídící učitel Karel Šnitzer samaritského kursu pořádaného MUDr. A. Glückem z Hranic pro Černotín, Ústí a Zbrašov.
Do kursu protiletecké ochrany pořádaného dne 27. října 1937 v Lutíně byl vyslán velitel CPO Cyril Vavřík. Dobrovolně se do tohoto kursu se přihlásil také správce lázní Josef Dietl.
Zákonem ze dne 11. dubna 1935 nařízeno sestaviti v každé obci seznamy osob povolaných k povinné součinnosti s orgány obce při úkolech protiletecké ochrany. Byly zřízeny seznamy:
- č. 1 pro službu poplachovou 9 členů, velitel František Gadas;
- č. 2 pro službu samaritskou 19 členů, většinou ženské, instruktoři MUDr. Karel Bojda, Františka Langerová, Čeněk Hantek, velitel Josef Růžička;
- č. 3 pro službu asanační, 11 členů, instruktor Cyril Vavřík, velitel František Ryška;
- č. 4. pro službu požární, 19 členů, instruktor František Kohout náčelník hasičského sboru, velitel Cyril Humplík;
Členové těchto 4 složek obdrželi povolávací dekrety a legitimace. Každý člen byl povinen se hlásiti u velitele služby k níž náležel.
6. Poměry politické.
Den velikého smutku. – Dne 14. září 1937 stal se nám všem dnem velikého smutku. Toho dne o 3. hodině a 29 minutách vydechl svou šlechetnou duši náš první president, president Osvoboditel milý náš Tatíček Tomáš Garigue Masaryk. Zemřel ve věku 87 let, 6 měsíců a 7 dní. Ne nadarmo byl nazýván Otcem, Tatíčkem. V tomto oslovení byly zahrnuty všechny nejkrásnější lidské ctnosti. Jsme ochuzeni o bdělost jeho živého ducha, záštitu jednoho z největších mužů a nejkrásnějších lidských bytostí jež země nosila.
Dne 20. září 1937 pořádala místní osvětová komise smuteční tryznu večer v 8. hodin před radnicí. Před 8. hod. večerní shromáždili se členové obecního zastupitelstva v zasedací síni radnice, obecenstvo a občané před radnicí. V přízemním okně radnice byl umístěn v záplavě květin, černým flórem zastřený obraz pana presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka.
V 8 hod. konána smuteční schůze obecního zastupitelstva v zasedací síni radnice, kdež byl rovněž obraz pana presidenta a nad ním velký státní znak republiky Československé a před ním stůl pokrytý státní vlajkou ozdobenou černými stuhami a bílými a červenými květy. Smuteční projev učinil náměstek starosty František Králík. Pak odebrali se členové zastupitelstva před radnici k ostatním občanům, aby vyslechli smuteční program.
Smuteční slavnost byla zahájena recitací dvou Nezvalových básní, které procítěně přednesla kand. uč. Františka Duchoňová. Smuteční proslov přednesl řídicí učitel Karel Šnitzer, pak recitoval báseň Josef Hlaváček a po vroucím proslovu vyzval přítomné k přísaze, že budou následovat pana presidenta v jeho ctnostech.
Rodině zesnulého pana presidenta a presidentu dru. Edvardu Benešovi zaslány byly soustrastné telegramy. Na tyto telegramy obdržela obec od rodiny zemřelého a od kanceláře presidenta písemná poděkování.
7. Správa obce a důležitá rozhodnutí obecního zastupitelstva.
Poněvadž starosta Josef Machálka odjel 28. prosince 1936 na léčení do Prahy, převzal úřadování František Králík, jako náměstek starosty.
Za člena odhadní komise za zemřelého Františka Kohouta č. 13, jmenován Jan Hapala, rolník č. 21.
Do finanční komise navržen a okresním úřadem potvrzen František Vavřík, rolník č. 15, také za zemřelého Františka Kohouta č. 13.
Za členy místní stavební komise za zemřelé Čeňka Gadase č. 9 a Františka Kohouta č. 13, byli zvoleni František Kohout č. 4 a Augustin Mikšík.
Za členy místní školní rady pro další období zvoleni František Vavřík č. 15 a Jan Hapala č. 21. Za náhradníky Jaroslav Horák, František Mastil a Jan Jednorog.
Člen obecní rady, obecní finanční komise a lázeňské komise Vladislav Damek odstěhoval se dne 3. listopadu 1937 do své nově postavené vilky do Hranic. Ve schůzi obecního zastupitelstva, konané dne 6. listopadu 1937 se rozloučil se členy zastupitelstva, poděkoval za svornou spolupráci ve všech funkcích, které zastával a přál obci Zbrašovu mnoho zdaru v dalších úkolech, které ji jako lázeňskou obec v budoucnu čekají. Náměstek starosty František Králík mu poděkoval jménem obecního zastupitelstva za práci, kterou vždy ochotně a svědomitě konal pro dobro obce.
Za členy do obecního honebního výboru byli ve schůzi obecního zastupitelstva dne 6. listopadu 1937 navrženi:
|
Za náhradníky Adolf Orava, František Ryška a Josef Duchoň. Volba konala se dne 13. listopadu 1937 v radnici, zvoleni navržení členové. Dne 27. listopadu 1937 zvolen byl předsedou Ladislav Říhovský nájemce lázní.
V tomto roce počalo se pomýšleti ve schůzích hasičského výboru, aby byla stávající hasičská zbrojnice zbourána a aby byla postavena nová na jiném místě. Hasičský sbor požádal obec o přidělení staré školní zahrádky na Zábraní na stavbu nového skladiště.
Obecní zastupitelstvo rozhodlo se ve schůzi 17. prosince 1937 konané shlédnouti a přeměřiti starou školní zahradu a pak teprve jednati o odprodeji nebo darování.
Obec Zbrašov byla požádána, zda souhlasí s prohlášením lázní Teplic nad Bečvou za lázeňské místo tak, jak o to požádala Ústřední sociální pojišťovna ministerstvo financí. Obecní zastupitelstvo vyslovilo ve schůzi, konané 30. září 1937 souhlas a souhlasí s tím, aby nová výpravna na nádraží byla nazvána „Lázně Teplice nad Bečvou“.
Obecní zastupitelstvo usneslo se jednomyslně ve schůzi kané dne 30. září 1937 konané, postaviti pomník panu presidentu Osvoboditeli T.G.Masarykovi a občanům zdejší obce, padlým za světové války. Obecní rada se pověřuje provedením tohoto usnesení.
Ve schůzi dne 30. září 1937 usneslo se obecní zastupitelstvo, aby byl zbytek dluhu na školu a okresní silnici najednou proplacen, zemědělská a hypotéční banka v Brně bude požádána o bližší informace.
Obecní rozpočet na rok 1937 byl sestaven takto:
Řádné hospodaření: | potřeba | 102.902,- Kč |
úhrada | 89.085,- Kč | |
schodek | 13.817,- Kč | |
Tento schodek uhradí se 125 % přirážkou k dani činžovní a 350 % přirážkou k ostatním daním. | ||
Mimořádné hospodaření: | potřeba | 193.000,- Kč |
úhrada | 193.000,- Kč | |
schodek | 0,- Kč | |
Úhrada kryje se výpůjčkou u Ústřední sociální pojišťovny. | ||
Rozpočet místní školní rady: | potřeba | 4.000,- Kč |
Rozpočet chudinského fondu: | potřeba | 1.140,- Kč |
úhrada | 144,- Kč | |
schodek | 966,- Kč | |
Rozpočet obec. vodovodu: | řádná potřeba | 13.000,- Kč |
řádná úhrada | 13.000,- Kč | |
schodek | 0,- Kč | |
Mimořádná potřeba 150.000 Kč, je myšleno krytí půjčkou u ÚSP. Účty za rok 1937 jeví se takto: |
||
Příjem celkem | 194.730,70 Kč | |
vydání | 191.986,55 Kč | |
zůstatek k 1. 1. 1938 | 2.744,15 Kč |
Zřízení stálého jeviště se šatnou v restauračním sále Leopolda Prášila (pokračování z roku 1936).
Poněvadž se poznalo, že místnost, která měla být přistavena pro stálé jeviště k podélné zdi na dvorku, by nevyhovovala pro naprostou nevhodnost hlediště, usnesla se obecní rada dne 1. února 1937 navrhnouti obecnímu zastupitelstvu aby pozměnilo usnesení z 21. listopadu 1933 a 26. ledna 1934. Po dohodě se stavitelem Valentinem Kopeckým jednáno o návrhu obecní rady ve schůzi obecního zastupitelstva konané dne 19. února 1937.
Usneseno upustiti od požadované přístavby pro stálé jeviště k podélné stěně sálu. Nové jeviště bude přenosné a stavěti se bude na místě, kde stávalo dosavadní jeviště. Místo přístavby pro stálé jeviště postaví Leopold Prášil svým nákladem místnost pro uskladnění nového jeviště tak, aby se do této místnosti dalo vejíti přímo z podia nového jeviště a aby tato místnost sloužila zároveň pro maskování. Obecní zastupitelstvo vyhrazuje si aby tato místnost byla 4,50 m do hloubky a 4 m do šířky ve světle a aby bylo pamatováno na její vytápění zřízením komína a na větrání zřízením ventilačního okna ve světlosti nejméně 110 cm × 150 cm a elektrickým osvětlením. Podlaha má býti dřevěná. Postavená místnost bude propůjčována obci k bezplatnému používání na dobu nejméně 10 let od postavení Leopoldem Prášilem, jeho nástupcem, nebo novým případným majitelem reality č. 26. Místnost ta bude postavena do 30. června 1937.
Se stavbou započal L. Prášil hned na jaře 1937 tak, že byla do června hotova. Když pak na podzim 1937 ještě rozšířil sál přístavbou do zahrady před restaurací, bylo získáno místo i na druhé straně, pro maskování a uskladnění rekvisit při divadle potřebných.
Ku konci roku 1937 počalo se vážně hovořiti v hasičském sboru i v obecním zastupitelstvu o zakoupení nového jeviště a zjišťovány u okolních divadelních spolků, které již nová jeviště měly, informace. (Pokračování v roce 1938.)
{Následuje náčrtek přístavby sálu restaurace Leopolda Prášila pro nové rozkládací jeviště. Toto jeviště se zachovalo až do50. až 60. let 20. století. Podle náčrtku se neuskutečnila přístavba výčepu, ta je však již v náčrtku přeškrtnuta, a ve skutečnosti byl výčep posunut ještě více doleva. L. Ch.}
Stavba obecního vodovodu.
Přípisem ze dne 7. dubna 1937 dotázala se ÚSP, zda se obec Zbrašov hodlá v dohledné době připojiti na její nově zřízený vodovod na Baránce. Obecní zastupitelstvo usneslo se ve schůzi dne 15. dubna 1937 konané sděliti ÚSP, že se obec v dohledné době na jejich vodovod připojí. Obecní zastupitelstvo pověřilo obecní radu, aby se dotázala ÚSP za jakých podmínek by vodu obci dodávala.
Na tento dotaz sdělila ÚSP prostřednictvím člena lázeňské komise Vladislava Damka, že je ochotna dodávati vodu ze svého vodovodu na Baránce za 1,20 Kč za 1 m3 s přečerpáváním do vodojemu postaveného nad vesnicí, jinak by 1 m3 byl za 1 Kč. Dále sdělila, že má zájem na tom, aby otázka zásobování obce Zbrašova vodou byla konečně rozřešena. Toto sdělení tlumočil Vladislav Damek ve schůzi rady konané dne 26. září 1937. (Pokračování v roce 1938.)
Založení okrašlovacího spolku.
{Pobočka hranického okrašlovacího spolku byla zakládána již dne 13. května roku 1911, jak o tom svědčí dochovaný zápis. – L.Ch.}
Dne 30. března 1937 pořádala místní osvětová komise v sále U Prášilů přednášku dr. Bojdy na téma „Péče o zdraví venkova“. Po této přednášce rozvinula se velká debata k návrhu učitele Karla Šnitzer založiti ve Zbrašově okrašlovací spolek. Přítomní vyslovili jednomyslný souhlas, uznávajíce nezbytnou potřebu takového spolku v obci, nalézající se v lázeňském okruhu.
Za členy nového spolku přihlásilo se 38 občanů. Zvolen hned 5 členný přípravný výbor, který měl připravili svolání ustavující valné hromady. Do výboru byli zvoleni František Králík, František Kohout, Jaroslava Hlaváčková, Leopold Prášil a Karel Šnitzer. Přípravný výbor dopsal ihned Svazu čs. spolků pro okrasu a ochranu domoviny v Praze o zaslání stanov a potřebných informací, které byly obratem zaslány. Přípravný výbor stanovy prozkoumal, doplnil a upravil a zaslal hned Zemskému úřadu ke schválení. Hned na to požádal přípravný výbor oběžníkem dům od domu ty občany, kteří dne 30. března 1937 na schůzi nebyli, aby se za členy přihlásili. Tím dostoupil počet z 38 na 65 členů.
Zemský úřad schválil stanovy nového spolku výnosem ze dne 12. května 1937 č. 12.330/III-13. Dne 13. května 1937 konána ustavující valná hromada v sále U Prášilů, na níž vystoupil předseda okrašlovacího spolku hranického stavitelský rada Tomáš Oplocký, aby promluvil o významu okrašlovacích spolků a poradil, jak si má náš nově založený spolek v začátcích svého trvání počínati. Po přečtení a vysvětlení stanov přikročeno k volbě 12 členného výboru.
Do výboru zvoleni:
|
Ve výboru ihned zvolili předsedou Josefa Dietla, místopředsedou Leopolda Prášila, jednatelem Karla Šnitzera, pokladníkem Františka Kohouta a hospodářem Františka Vavříka. Za revisoru účtů byli zvoleni Josef Růžička a Josef Velart. Nový spolek jmenoval ÚSP virilním {mající volební hlas} členem. ÚSP vzala toto jmenování s povděkem na vědomí a sdělila, že je ochotna spolupracovati s našim spolkem na úpravách a okrašlování obce Zbrašova.
V červnu 1937 zhotoveno bylo 15 laviček, které byly usazeny: ve vesnici 3, kolem obojích humen 5 a ostatní v Solnicích, Mariánském údolí a pod kněžským sadem. František Králík zhotovil 4 přenosné lávky na železných podstavcích, které byly umístěny ve vesnici na příhodných místech.
Dne 10. října 1937 byla vykonána několika členy výboru pochůzka po vesnici, aby se zjistila vhodná místa pro vysázení ozdobných stromů, keřů a podobně. Podrobné zápisy jsou v protokolní knize okrašlovacího spolku.
Novostavby, přístavby a nadstavby.
Na jaře 1937 přistavěl Leopold Prášil k restauračnímu sálu do přikoupeného dvora restaurační světničku a světničku pro uskladnění nového jeviště. Na podzim téhož roku rozšířil sál přístavbou do zahrady před restaurací.
Stavby vil Josefky č.63 a Marušky č. 64 byly na jaře téhož roku vypraveny k obývání a upraveno prostranství před nimi.
Poněvadž při velké povodni 13. září 1937 odnesla voda kabiny plovárny pod lipami, rozhodla se ÚSP postaviti na louce Smetánce 40 moderně zařízených kabin se sprchami.
V červeni 1937 konalo se ve škole komisionelní šetření ku žádosti obce o povolení stavby sprchových lázní ve škole. Místo vedle prádelny uznáno za úplně nevhodné, poněvadž by děti musely přecházeti z lázní do třídy dvorem. Stanoveno postaviti lázně v sousedství třídy a chodby při západní stěně školní budovy. V případě války probourala by se zeď třídy a zasadily dveře do ní. Třídy by se pak užívalo jako oblékárny, v míru by byla malá oblékárna při sprchách. Stavitel Valentin Kopecký pověřen zhotovením plánů a rozpočtu. Ku stavbě nedošlo.
Karel Šnitzer, kronikář.