Co všechno může být hnědé? Jak vypadá hnědá barva? Jak taková barva vznikne? Na všechny otázky jsme se v průběhu týdne postupně zaměřili a přirozenou cestou získali odpovědi. Na otázku- Co všechno může být hnědé?- děti napadala různorodá slova- auto, oblečení, strom, hlína, košík, šišky, houby atp. Děti si nejen rozšířily slovní zásobu, ale také se učí komunikovat, vyčkat, až druhý svou myšlenku dokončí. Také se zdokonalují v oblasti jazykových dovedností (receptivních i produktivních) a v rozvoji kultivovaného projevu.
Informace, že každý strom se skládá ze čtyř částí jsme zjistili díky názorným obrázkům a později si ji ověřili i v přírodě. Děti se naučily, že pod zemí musí mít strom kořeny, z kořenů vyčnívá kmen, z kmenu větve a na vrcholku se tyčí koruna.
Děti měly také možnost získat znalosti o některých jehličnatých stromech a především některé pojmenovat. Jednalo se zejména o smrk, borovici nebo modřín. Každou větévku a k ní příslušející šišku si mohly děti osahat, přičichnout, zblízka si je prohlédnout a tak získat vědomosti, které dokazují, že každý strom, každá větev i šiška se svými vlastnostmi liší. Smrk má jehličky krátké, borovice zase dlouhé a modřín oplývá drobnými šiškami. Děti si zkoumáním a nasloucháním osvojují bohaté informace, rozšiřují si vědomosti, posilují koncentraci i paměť. Každé nové slovo, informaci si spolu s dětmi vytleskáváme, ať si informace děti lépe osvojí
a zároveň trénují sluchové vnímání. Snažíme se o rozvoj přirozených poznávacích citů (zvídavosti, zájmů, rodosti z objevování) díky nabízeným cíleným aktivitám.
Při ranních činnostech, ale i v řízených jsme se postupně setkávali se základními geometrickými tvary. Učíme se je rozeznávat, všímat si odlišností, pojmenovávat a přiřazovat.
Ani tento týden jsme nevynechali výtvarnou činnost. Děti měly za úkol dotvořit strom s barevným podzimním listím pomocí otisků jejich prstů. Trénovali při tom zejméma jemnou motoriku, rozvoj tvořivosti, fantazie, ale i barvy.
O tom, že hlína je hnědá, se děti přesvědčily na závěr týdne. Děti si mohly hlínu osahat a zblízka prohlédnout. Povídali jsme si o její vlastnosti a důležitosti. Aby děti co nejlépe pochopily její nejdůležitější význam, zasadili jsme do ní různá semínka, o která se budeme pečlivě starat a ona se nám snad odmění svým vyklíčením. Při práci s hlínou si děti procvičili jemnou motoriku, rozvíjeli jsme přirozené poznávací city, smysl pro zkoumání a jiné. Nechyběla ani pohádka o hlíně a jejím využití, zejména o tvorbě různých nádob-hrnce, džbány, misky, talíře, hračky nebo šperky. Využití a tvorba z hlíny sahá do daleké minulosti. Děti procvičují především receptivní jazykové dovednosti (naslouchání, vnímání), ale i soustředěnost a následné produktivní řecové schopnosti, které děti používají při výkladu informací vyplývající z přečtené pohádky.