Uplynulým týdnem nás v Lesní třídě provázela Hnědá pohádka a vše, co nám podzim v této čokoládové barvě může nabídnout – stromy bez listí, bláto, ale i hlínu a dohněda zbarvené listí, které nás v pochmurných listopadových dnech obklopuje všude kolem, spadané plody kaštanů, žaludů a bukvic i v listí schovaných hříbků.
Založili jsme si ve třídě naše „žížalárium“, ve kterém pozorujeme pracovité žížalky, jak nám zkypřují půdu. Zahráli jsme si na ježečky a vzájemně si na zádech kamarádů vyrobili bodlinky z kolíčků na pádlo. A neprocvičovali jsme jen hbité prstíky rukou. Zjistili jsme, jak jsme kdo šikovní, když máme uklízet rozsypané kaštany z podlahy bosýma nohama….a že nám to mnohým výborně šlo! J
Známe už houby jedlé i jedovaté a při jejich hledání si můžeme zanotovat třeba „Náš táta šel na houby“ nebo „Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub“.
Věřím, že všechny děti rády rodičům předvedou říkanku s pohybem:
Stojí, stojí bedla,
ráda by si sedla
a vzala si pletení,
nožka už jí dřevění.
A jelikož ve středu slavili všichni Marťové a Martínci svůj svátek, oslavili jsme ho i my dramatizací příběhu o sv. Martinovi a vyrobili jsme mu krásné sněžné koně, kteří jistě tu letošní sněhovou nadílku brzy přinesou