Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 7. 2017

bo

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky nebo bouřky. Denní teploty 24 až 28°C. Noční teploty 17 až 13°C.

Přehrát/Zastavit Další

Aktuální srážky

Obsah

Pamětní kniha

KRONIKA
obce
ZBRAŠOVA

(≈od r. 1922 - do r. 1938)

díl 8.: rok 1934

 


1. Poměry přírodní.

      Začátkem ledna sešel sníh úplně. Nového nenapadlo, takže byl celý leden bez sněhu a holomrazy škodily ozimu. Teprve 1. února 1934 napadly asi 3 cm sněhu, který se na polích neudržel, zima byla dosud velmi mírná. Teprve 2. února uhodil mráz –15°C, trval však pouze 2 dny.

      Po suché zimě nastalo nečekaně teplé počasí, březen byl suchý a teplý. Teplota březnová rovnala se květnové a v dubnu panovala letní horka. Vše volalo po dešti, který se přece koncem dubna dostavil. Vše okřálo a byla naděje na dobrou úrodu. Zelené píce očekával se dostatek. V květnu nastalým suchem se množství píce zmenšilo. První polní práce byly skončeny již koncem března. Teplé počasí březnové a dubnové mělo velký vliv na vývin přírody. Stromy odkvetly již v dubnu. Počátkem května počaly růsti houby, v polovině května zrály jahody a koncem měsíce uzrály ranné třešně. Květnová chladna s mrazíky, dostavujícími se každého roku ve dnech 12., 13. a 14. května na tzv. ‚ledové muže‘ se tohoto roku nedostavila, byla v tu dobu velká vedra. Po 15. květnu nastala však značná chladna s nočními mrazíky, takže místy utrpěly brambory, v zahradách a na polích zmrzly okurky. Senoseč začala již koncem května.

      Po suchém jaru přišly v měsíci červenci deště, slabší, nepravidelné. Po těchto deštích počaly růsti houby, hlavně hřiby, v takovém množství, že nebylo pamětníka tak ohromné úrody hřibů jako roku 1934. Les se lidmi hemžil i nehoubaři přišli na své. Po jedno až dvouhodinovém hledání nesl si každý několik kilogramů hřibů. Není proto divu, že cena hřibů klesla na trhu až na 80 haléřů za kilogram a ještě to nikdo nechtěl. V domácnostech připravovaly se houby různým způsobem, nasušilo se hřibů na několik let.

      Podzim byl celkem příznivý. V listopadu bylo počasí jako na jaře a v prosinci počasí deštivé.

2. Poměry hospodářské.

      Aby byl zajištěn a usměrněn odbyt a ceny obilí, zaveden byl v roce 1934 „obilní monopol“. Vládním nařízením z 13. července 1934 upravila vláda republiky obchod obilím, moukou a mlýnskými výrobky a některými krmivy.

      Prováděním úkonů z této úpravy vyplývající se pověřuje Čsl. obilní společnost, která podléhá státnímu dozoru. Výkup domácího obilí provede Čsl. obilní společnost svými zmocněnými komisionáři.

      Zemědělci smějí prodávati obilí jen Čsl. obilní společnosti a to lhůty jí stanovené a způsobem jí určeným.

      Výkupní ceny stanoví Společnost podle jakosti předem na každý hospodářský rok (od 1. července do 30. června) a to u pšenice a žita, parita Praha, jako ceny základní, která se zvýší prvého dne každého měsíce, počínajíc 1. zářím a naposledy 1. června, o pevný měsíční příplatek stanovený rovněž Společností.

      Průměrná cena 1 q pšenice, žita, ječmene a ovsa domácího původu v Kč za pětiměsíční období VII., VIII., IX., X. a XI. na plodinových bursách v Praze Brně a v Bratislavě v roce 1934 stanovena vyhláškou ministerstva zemědělství z 23. prosince 1934 takto:
 

Pšenice Žito Ječmen Oves
Praha Brno Bratislava Praha Brno Bratislava Praha Brno Bratislava Praha Brno Bratislava
167 159 156 130 124 117 127 126 120 117 113 123

 {V posledním řádku cena v Kč za 1 q – L. Ch.}

      Úpravou cen obilí a zajištěným odběrem obilí byly odstraněny těžké důsledky dřívější nezdravé spekulace prováděné na úkor pěstitelů obilí a tak položen základ pro spravedlivější a lepší hodnocení zemědělské práce. Zajištěním přiměřených cen byla zvýšena kupní síla zemědělců, kteří mohli zvýšiti nutné nákupy a tím oživovati živnostenskou a průmyslovou výrobu. Zavedení obilního monopolu přispělo ku zmírnění celkové hospodářské krise a ku posilnění hospodářského a sociálního života ve státě.

      Obilní monopol zaveden byl na dobu tří roků.

      Ve Zbrašově bylo 31 pěstitelů obilí. Komisionáři pro výkup obilí byli v Hranicích:

  •  Hospodářské družstvo,
  • fa. Ludvík Welart, mlýn,
  • fa. Úředníček a
  • Stanislav Kratochvíl, mlynář.

      Katastrofální sucho a jiné živelní pohromy způsobily letos v mnohých okresích na Moravě velkou neúrodu pícnin, obilí a luštěnin.

      V důsledku značného poklesu ceny vepřového dobytka poráželi chovatelé vepřů tyto doma, a maso a sádlo rozprodávali.

1 kg vepřového masa se prodával za 8 Kč, sádla za 11 Kč (v dubnu).
1 kg vepřového masa se prodával za 7 Kč, sádla za 8 Kč (v květnu).

      Řezníci platili za 1 kg živé váhy 3-3,50 Kč a maso vepřové prodávali za 8-10 Kč, maso hovězí za 10 Kč.

      Jeden pár selat byl v dubnu za 100-150 Kč, v květnu byl lacinější.

      Při sčítání hospodářských zvířat k 1. lednu 1934 bylo napočítáno:

krav     6 jalovic 10 telat 15 býci 2
plemenic   11 selat 54 vepřů   5    
koní   16 hříbata   2        
koz   25            
psů   23 koček 48        
slepic 526 hus 23         

 

      Ovocných stromů bylo:

jabloní 521 hrušní 215 švestek 675
slív   20 ořešáků   74 meruněk   21
třešní 470 višní   16    
rybízových keřů 120 angreštových keřů   75    

 

      Včelařství:

František Vavřík, výměnkář měl 16 včelstev 12 úlů
Antonín Mikšík   5 včelstev  
Josef Vinklar   2 včelstva  
Ladislav Říhovský   1 včelstvo  
Leopold Prášil   5 včelstev  

 

      Dne 9. září 1934 zemřel staříček František Vavřík, prodal 6 úlů a 6 úlů převzal jeho syn František Vavřík [*1884 - †1961].

      Mzda čeledínů se podstatně nezměnila.

      Vládním nařízením byla stanovena zevní úprava nových stříbrných dvacetikorun as dosavadních stříbrných deseti a pěti korun čs.

3. Poměry společenské.

      Nájemcem lázní Teplice nad Bečvou byl Ladislav Říhovský, šéflékařem MUDr. Oskar Leo Stern. Lékaři lázeňští MUDr. Jan Urban, rentgenolog MUDr. Egon Böhm, v hlavní sezónu MUDr. František Pavlas a MUDr. Janeček.

      Správcem školy byl Karel Šnitzer, učitelkou ženských ručních prací Vlasta Červenková z Drahotuš, učitelem římskokatolického náboženství P. Karel Krajíček a náboženství československého farář František Sedláček z Drahotuš.

V roce 1934 narodil se pouze 1 chlapec:
  • František Orava, syn Adolfa Oravy, zámečníka, dne 16. prosince 1934
V roce 1934 zemřeli:
  • František Vavřík, výměnkář z č. 15 dne 8. září 1934.
  • V sanatoriu raněn byl mrtvicí dne 24. května 1934 ruský spisovatel Josef Kalininkov. Pocházel z Orelské gubernie.
V roce 1934 byli oddáni:
  • František Tománek rolník z Velké u Hranic s Marií Gadasovou rolnickou dcerou z č. 9, dne 16. června 1934.
  • Florián Lorenc zemědělský dělník s Marií Lukešovou služebnou, dne 1. září 1934.
Odvedeni byli:
  • Václav Kohout č. 13,
  • Cyril Kohout č. 4,
  • Josef Roreček č. 34.

      Lázeňská sezóna byla značně lepší než v roce 1933. Ve Zbrašově bydlelo 260 lázeňských hostů.

      Státní zdravotnická stravovací akce a příděl chleba.

      V roce 1934 bylo přiděleno ve zdejší obci ze státní stravovací akce 115 lístků v ceně 1.150 Kč. Pobírali titíž uchazeči jako v roce 1933. Lístků chlebových po 1 ½ chlebu bylo vydáno 96. Chléb dodávala firma pekařská František Šorner z Hranic a rozdělovala je Helena Šindelová.

      Z uchazečů pro státní stravovací akci ubyla Marie Zedníková, která dne 10. března 1933 přestěhovala se na útraty obce s 5 dětmi do své domovské obce Hořice v Čechách.

      V září 1933 přistěhoval se z Valšovic do Zbrašova Metoděj Vláčil, řeznický mistr a otevřel v č. 1 jatku. Až dosud nosili si občané zbrašovští maso z Hranic, poněvadž v obci řezníka nebylo.

      Na jaře tohoto roku převzala obchod smíšeným zbožím od Františky Jakubčíkové č. 49 Zdeňka Kočí, která se sem přestěhovala z Hustopeč nad Bečvou.

      V tomto domě č. 49 si otevřel holičství a kadeřnictví Augustin Kozák z Valašského Meziříčí a byl zde od května 1933 do října 1934.

      Karel Mikšík a Jan Orava zažádali o odprodej obecního pozemku v „okroužku“ u č. 35 na stavbu rodinného domku. Žádosti obou byly zamítnuty.

4. Poměry kulturní.

      V neděli 23. prosince 1934 byla pořádána ve škole slavnost vánočního stromku s vánoční nadílkou. Pořádána slavnost stého výročí naší krásné hymny „Kde domov můj“.

      V předvečer 28. října pořádán místní osvětovou komisí lampiónový průvod.

      Dne 26. prosince 1934 sehrál hasičský sbor v sále u Prášilů divadelní hru „Když člověk zdědí milión“.

      V lednu 1934 nacvičil, správce školy a vzdělavatel hasičského sboru, s omladinou zdejší Českou besedu, která se pak tančila na obvyklém hasičském plese 21. ledna 1934.

      V únoru 1934 pořádal samaritský odbor hasičského sboru maškarní ples, hojně navštívený.

      Dne 2. a 3. února 1934 zúčastnilo se mnoho zdejších občanů hospo-dářského kursu (zemědělské učení), pořádaného v Besedě v Hranicích.

      Předsedou místní osvětové komise byl Čeněk Hantek, jednatelem správce školy Karel Šnitzer.
Knihovníkem obecní knihovny byl František Ryška. V roce 1934 přečetlo 28 čtenářů 506 svazků. Nejvíce byly čteny knihy Aloise Jiráska, Václava Beneše-Třebízského, Jindřicha Šimona Baara, Čeňka Kramoliše a Vlasty Pitnerové. Obec poukazuje obecní knihovně ročně obnos 500 Kč.

      Občané odebírali v tomto roce tytéž časopisy jako roku minulého.

       Filmová představení v Hranicích byla i v tomto roce hojně navštěvována.

5. Poměry zdravotní.

      V zimních měsících byl zdravotní stav méně uspokojivý. V prosinci 1934 vyskytla se chřipka a kašel. Několik žáků onemocnělo na černý kašel.

6. Správa obce. Důležitá usnesení obecního zastupitelstva.

      Ve složení obecní rady a obecního zastupitelstva nebylo změn.

      Obecní rozpočet na rok 1934 byl sestaven:

  Potřeba 83.581,- Kč
  úhrada 70.520,- Kč
  schodek 13.061,- Kč

      Schodek tento, usneseno, krýti 125 % přirážkou k dani činžovní a 250 % přirážkou k daním ostatním.

  Mimořádná potřeba 498.000,- Kč
  k úhradě 498.000,- Kč

 

      Tuto úhradu na stavbu obecního vodovodu, usneseno, krýti výpůjčkou u Ústřední sociální pojišťovny. Námitky proti této půjčce podané byly, dozorčím úřadem nad obecním jměním zamítnuty.

      Na schůzi obecního zastupitelstva konaného 5. října 1934 schváleny geometrické plány a odprodej obecního pozemku parcela č. 500, a sice Josefu a Františce Velartovým 47 m2 a Adolfu a Antonínu Oravovým 40 m2 s kupem 137 m2 s parcely č. 484 od Jana Hapaly a 1 m2 z parcely 486 od Cyrila Humplíka. Také souhlasili obecní zastupitelé, aby z parcely č. 484 Jana Hapaly byla nechána část ve výměře 16 m2 k obecní cestě, parcela č. 682. Pozemky prodala obec za 8 Kč za 1 m2.

      Výnosem z 29. listopadu 1934 č. 29.846/4-9 oznámil okresní úřad, že se bude konati dne 10. prosince 1934 komisionelní jednání, jehož předmětem bude prohlášení lázní Teplic nad Bečvou a sanatoria za lázeňské místo a stanovení lázeňského okruhu. K tomuto jednání vyslán obecním zastupitelé starosta Josef Machálka a Jan Hapala.

      Do lázeňského okruhu pojata byla jen část teritoria obce Zbrašova a sice vilová čtvrť se stavením č. 45 Cyrila Vavříka, se školou, hostincem Leopolda Prášila po cestu vedoucí mezi zahradou Vojtěcha Rozbořila a Františka Mastila, vedoucí na Nadhůří. Ostatní část vesnice od č. 8 a č. 9 směrem na západ do lázeňského okruhu pojata nebyla. V důsledku stanovení lázeňského okruhu jsou povinni hosté, ubytovaní v části Zbrašova, platiti lázeňskou taxu v obnosu 50 Kč za osobu. Poněvadž ubytovatelé hostů mají ručiti za to, že jejich hosté taxu zaplatí, podali majitelé budov do okruhu pojatých obecní radě přípis v němž žádají, aby byli z lázeňského okruhu vyjmuti. Poněvadž část Zbrašova do okruhu pojatá neodpovídá předpisům, které stanovuje zákon, totiž že není tato část opatřena řádným vodovodem a kanalisací. Žádosti této ovšem vyhověno býti nemohlo a zmíněná část obce zůstala v lázeňském okruhu.

      Ve schůzi 23. dubna 1935 projevilo obecní zastupitelstvo souhlas, aby majitelé vily Ostravanka Josef a Jaroslava Hlaváčkovi upravili pozemek, který zůstal ze zbytků okresní silnice před Ostravankou na parčík a usneslo se tam navézti asi 20 fůr dobré hlíny.

* Zřízení obecního vodovodu — pokračování z roku 1933.

      Na přípis zaslaný Ústřední sociální pojišťovně dne 12. ledna 1934 zároveň s projektem obecního vodovodu zpracovaného firmou Kunz v Hranicích, odpověděla ÚSP přípisem v němž žádá obecní radu o dodatečné zjištění, kteří jednotliví majitelé domů se skutečně na vodovod připojí a žádá od nich dodatečné prohlášení v tom směru. Na tento přípis opověděl starosta obce Josef Machálka:

      „Ředitelství Ústřední sociální pojišťovny v Praze.

      K Vašemu ctěnému přípisu z 22. ledna 1934 dovoluje si obecní úřad ve Zbrašově podotknout následující.

      Obec sama, s přilehlými pensiony trpí již celou řadu roků nedostatkem vody. V podrobnostech je situace naší obce tato: Vlastní studny mají v naší obci domy č. 1, 4, 6, 9, 13, 15, 16, 21, 22 a 34; a z těchto pouze č. 13, 16, 21, 22 a 34 kryjí i za letošního sucha vlastní potřebu vody, která činí v těchto číslech asi 1 m3 denně.

      Ostatní čísla 2, 3, 5, 7, 8, 10, 11, 14, 17, 18, 19, 20, 25, 27, 28, 29, 30, 32, 33, 35, 36, 44, 46, 49, 50, 52, 53, 54, 57 a kromě toho č. 26 restaurace (U Prášilů), 40 (škola), 42 (hotel Bláha), 43 (vila Slovanka), 51 (hotel Rýpar), 55 (vila Rozmarýn), 56 (vila Ostravanka) jsou odkázány na odběr vody z obecních veřejných studní. Pokud voda tato nestačí dováží se z rybníka ležícího za obcí a z pramene, z něhož je zamýšleno zříditi vodovod. Voda vozí se v bečkách na ručních vozících, které jako zlé svědomí před vilami a pensiony a také před hotely stojí.

      Účast Vaší dobře míněnou radou, abychom zjistili, kteří majitelé se na vodovod skutečně připojí a učinili o tom závazné prohlášení, je těžko použíti, neboť při mentalitě našich lidí vyskytne se u většiny z nich otázka, co tato voda bude státi. Poněvadž obecní rada neví kolik vody se odebéře, nemůže vypočítati cenu vody, a majitelé domů, kterým se cena vody neudá, neřeknou kolik jí budou brát a zdali se vůbec k vodovodu připojí. Členové obecní ho zastupitelstva a finanční komise vytýkali a vytýkají starostovi, že to dělá špatně a chtěli by, aby dělal to co radíte Vy.

      Starosta má jednati a závazně domluviti s ÚSP v Praze kolik vody ona od obce odebere a zda je ochotna nésti společně náklady na přípravné práce spojené s ohledáním pramenů, které vyžádaly si do dnešního dne již obnosu cca 30.000 Kč. Starosta nevyjednává, ani závazně nedomlouvá s ÚSP, poněvadž na otázku kolik vody by ÚSP od obce odebrala, dostal by zcela určitě odpověď: Musíme vědět zač tento m3 vody bude. Po tomto dotazu by byl tam, kde byl před tím.

      Páni členové obecního zastupitelstva v předešlém volebním období, uznávajíce jednotnost zásobování obce pitnou vodou, usnesli se ve schůzích obecního zastupitelstva 3 × oficielně a to v letech 1926, 1928 a 1929, že se bude stavět obecní vodovod. Byla celá řada jednání se správou lázní, dokud tyto byly ještě majetkem Okresní nemocenské pokladny v Ostravě, ale pro samo jednání a radění nic jiného se neudělalo a to proto, že nikdo nechtěl převzíti zodpovědnost v případě nezdaru podniku, který se mohl vyskytnouti nedostatkem vody při oblasti Zbrašovské na vodu chudé, malým odběrem a tím značnou cenou vody a celou řadou jiných okolností, které nelze napřed předvídati.

      Starosta snažil se od začátku svého starostování, tj. od roku 1932 usměrňovati situaci, mnohdy za velmi těžkých a svízelných jednání s místními lidmi tak ,aby se například našly prameny, zjistila se jejich vydatnost a na základě příznivého výsledku dal se vypracovati projekt a začalo se stavbou vodovodu. Pak teprve mohlo by se jednati s ÚSP o úhradu zbytku nákladů. Postavil by se vodovod, zavřely by se obecní studny, dala by se možnost každému připojiti se na vodovod. Platilo by se v 1. roce 2 Kč/1 m3 a po skončeném roce provozu vodovodu spočítalo by se kolik vody se odebralo a kolik se za ni vybralo. Případný deficit doplatil by se z obecních prostředků, případný přebytek dal by se na zvláštní fond, na potřebné opravy. Jinak nelze zjisti cenu 1 m3 odebrané vody. Čím více vody se odebéře, tím více bude ona lacinější, a aby sejí hodně odebralo nesmí býti drahá. Starosta nevěří spekulaci ing. Spáčila, že bude 1 m3 za 1 Kč, poněvadž je přesvědčen, že průměr 80 m3 za den je mnoho, a že při průměru 40 m3 by neměl být metr kubický vody dražší 2 Kč.

      Katastrofálním potížím se zásobováním obce a lázní vodu dalo by se pomoci neboť situace s vybudováním vodovodu je dnes v tom stavu, že jsou dostatečné prameny zajištěny, poněvadž se nacházejí v místech nízko položených. Poněvadž gravitační vodovod nelze v našem území zříditi, což potvrdilo pokusné kopání a vrtání na několika místech v okolí. Projekt je vypracován a je zrovna u revise u Zemského úřadu v Brně. Dle sdělení téhož úřadu mohl by býti vodovod do 1. července hotov, kdyby se v březnu se stavbou začalo. To ovšem předpokládá brzké rozhodnutí se strany obecního zastupitelstva. A teď to hlavní, domluviti s ÚSP jakým způsobem uhraditi stavební náklady.

      Starosta žádá ÚSP o bezúročnou půjčku 250.000 Kč, splatnou v 25 letech. Poukazuje, že obec přispěla na dlažbu okresní silnice, na kanalisaci a výstupy pozemků v obnosu 250.000 Kč. To je investice, která nenese obci přímo žádných úroků, přinese ale užitek lázním, silnice bude bezprašná o největší stoupání 7 %, s pěknými 2 m širokými chodníky olemovaná. Pro lázně bude míti tato silnice veliký význam. Kdyby měla obec na tento obnos, který musela zaplatit na silnici, státní disposici nepotřebovala s nikým jednati ani prositi a mohla by bez jakýchkoliv úvah obecní vodovod zbudovati. Voda by také při minimálním nákladu nebyla dražší než 1 Kč/m3.

      Starostovi se vytýká, že se měl napřed postaviti vodovod a stávající silnice, že byla pro Zbrašov na dlouhou řadu roků ještě velmi dobrá. Že nemuselo být tolik dluhů, neboť na zamýšlené zápůjčky je v rozpočtu na rok 1934 zařazen obnos více než 28.120 Kč, což je při daňové základně asi 6.200 Kč obnos víc než ohromný. než dnes se nedá na tom ničeho měniti, říká starosta na tyto výtky. Přestavba a vydláždění silnice bylo potřebné a vodovod musí býti taktéž postaven. Starosta doufá, že ÚSP uzná shora uvedené okolnosti a poskytne obci žádanou bezúročnou půjčku na stavbu vodovodu.

Ve Zbrašově 28. ledna 1934.“

      Výnosem ze dne 9. února 1934 sdělil Zemský úřad v Brně, že byl projekt na stavbu obecního vodovodu z Kúta, louky Čeňka Gadase zrevidován a schválen. Také ministerstvo zemědělství schválilo vodovodní projekt a sděluje za kterých podmínek mohlo býti se stavbou započato.

      Obecní zastupitelstvo usneslo se ve schůzi 8. února konané požádati o půjčku 498.000 Kč a to: 250.000 Kč bezúročně a 248.000 Kč na úrok pokud možno nejnižší a sice z toho důvodu, který je uveden v dopise zaslaným ÚSP starostou Josefem Machálkou dne 28. ledna 1934.

      Dne 24. května 1934 konáno vodoprávní řízení o stavbě vodovodu z louky Čeňka Gadase na Kútě. Výsledek tohoto řízení sdělil okresní úřad v Hranicích výnosem z 24. července 1934 č. 14.272/ VI-15.

      Na žádost obce o půjčku 250.000 Kč sdělila ÚSP, že nelze této žádosti vyhověti, přislibuje však půjčku 310.000 Kč na 5 ¾ % úrok. Obecní rada má se do 30. dubna 1934 rozhodnouti, zda tuto půjčku učiní nebo ne. Obecní zastupitelstvo projednalo odpověď na nabídku ÚSP ve schůzi konané dne 6. dubna 1934 a usneslo se na návrh finanční komise učiniti tuto půjčku a požádati prodloužení lhůty od 30.4.1934 až 31.12.1934 s poznámkou, že o výplatu zápůjčky bude požádáno nejdéle do 31. prosince 1935.

      V létě 1934 rozhodla se ÚSP postaviti si vodovod sama z louky Smetánky.

      Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 5. října 1934 konané, usneseno požádati o ÚSP, by při stavbě svého vodovodu vybudovala reservoár a potrubí tak, aby sloužilo pro zásobování vodou i obce Zbrašov. Tím upuštěno od zřízení vlastního vodovodu z Kúta. Proti zřízení vodovodu z Kúta a proti uzavření výpůjčky u ÚSP podali námitky Cyril Vavřík a spol., jako důvody uvádějí obavy o nedostatek vody a příliš značný náklad spojený s přečerpáváním vody. Také se jim nezdála býti voda dosti dobrou, ačkoli byla úředním chemickým rozborem uznána za bezvadnou. Bylo by ji nutno však odkysličovati.

*Pokračování roku 1934.
7. Stavby a přestavby.

      V dubnu 1934 dokončena byla přístavba a nástavba vily Jenovéfy Tebichové č. 50. Vila nazvána „Lesana“.

Karel Šnitzer, kronikář

 

 


Předchozí díl   Následující díl