Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 7. 2017

bo

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky nebo bouřky. Denní teploty 24 až 28°C. Noční teploty 17 až 13°C.

Přehrát/Zastavit Další

Aktuální srážky

Obsah

Pamětní kniha

KRONIKA
obce
ZBRAŠOVA

(≈od r. 1922 - do r. 1938)

díl 7.: rok 1933

 


 

1. Přírodní poměry

      Rok 1933 začal mírným počasím, začátkem ledna napadlo asi 30 cm sněhu, který zůstal ležet. Od 21. ledna foukal severozápadní vítr a způsobil závěje. Stupňováním síly větru snížila se teplota na –16°C. Vítr sfoukal s polí všechen sníh a způsobil sněhovou bouři. Lidé se obávali, že se bude opakovati katastrofa z roku 1929. S utišením větru zima povolila a 21. ledna nastává mírná obleva. Po 21. lednu obleva pokračovala a nastala úplná změna počasí. Počalo pršet a deštivé počasí trvalo až do 11. února, sníh zmizel úplně.

      V první polovici března bylo slunečno, sucho, noční mrazy. Polní práce začaly po 16. březnu.

      Již koncem února přiletěli špačci, začátkem března pak jiné zpěvné ptactvo, jako drozdi, pěnkavy, a vesele prozpěvovalo. Pak 19. až 26. března natropila vichřice v lesích mnoho škody.

      Březen byl celkem příjemný. Duben dal hned z počátku pocítit změnu dle svého názvu apríl, 2. dubna začalo proměnlivé počasí s deštivými a sněhovými přeháňkami. Celý duben bylo chladno s nočními mrazy, při nichž teplota klesla na –10°C. K chladnu přidružilo se sucho, neprší ani v březnu ani v dubnu, skromná zimní vláha je vyčerpána. Teprve 8. května dostavil se dlouho očekávaný vydatný déšť, dne 12. května pršelo opět.

      V červnu bylo deštivo s přeháňkami a chladno. Žně odbyly se za počasí dosti příznivého. Vcelku bylo jaro a léto velmi suché.

      Konec října a začátek listopadu byl deštivý s ojedinělými mrazy. První mráz byl 24. října a první sníh napadl 15. listopadu. nezůstal však ležet poněvadž napadl na půdu nezmrzlou blátivou. Zima začala dne 3. prosince –10°C mrazem. V první polovině prosince nebylo sněhu, ale velmi chladno. Od 18. prosince bylo počasí mírné a ku konci měsíce tálo a bylo velmi blátivo.

2. Hospodářské poměry.

      V březnu zaseté obilí následkem sucha nevzcházelo, ozim, jetel a tráva žloutly a řídly. Nastaly obavy před nedostatkem píce i před špatnou úrodou obilí. Následkem sucha vyskytlo se množství škodlivého hmyzu, zvláště mšic na stromech a keřích. Proti puklicím bojováno postřikem s karbolínem, zelenou skalicí a vápenným mlékem. Ve Zbrašově stříkány koncem února a začátkem března stromy ve všech zahradách. Obec zakoupila od hospodářské školy v Hranicích pojízdnou stříkačku a půjčovala ji za určitý poplatek majitelům ovocných stromů.

      Chladem utrpěla zelenina, zvláště okurky. Sena bylo mnohem méně než v létech minulých. Stromy sice bohatě kvetly, ale naděje na úrodu ovoce, zvláště švestek nebyla velká.

      Žně začaly v druhé polovině července za počasí příznivého. Bylo velmi pilno, protože všechny druhy obilí dozrály současně. Úroda byla nad očekávání velmi dobrá, sláma vysoká, stébla tlustá.

      Následkem jarního a letního sucha oralo se po žních velmi tvrdě, tvořilo se mnoho hrud a příprava k setí byla obtížná. Ozim špatně vzcházel, řepa byla malá, úroda bramborů prostřední. Myši se strašně rozmohly.

      Ceny hospodářských plodin i dobytka poklesly proti předešlému roku. Mzda čeledínů se nezměnila. Rok 1933 je za námi, zlý rok jsme skončili, když se již udělalo aspoň to, co bylo v lidské moci a bylo před počátkem žní téměř jisto, že se podaří udržeti loňské ceny obilí, přišel rozmar přírody, velké požehnání, roh plodnosti se vysypal na zemi a vše, co bylo zařízeno na normální poměry a co by se bylo dobře osvědčilo ocitlo se v troskách. Týdny po žních byly dny největšího zklamání, nastal pokles cen hospo-dářských plodin i dobytka.

3. Poměry sociální.

      V roce 1933 byl správcem zdejší školy Karel Šnitzer, ženským ručním pracem vyučovala slečna Josefa Sutorová z Hranic, náboženství římskokatolickému vyučoval P. František Králík z Hranic do 1. února 1934, kdy ustaven byl farářem v Oseku u Lipníka nad Bečvou. P. František Králík vyučoval na zdejší škole dlouhou řadu let a to od roku 1905-06 až do 1. ledna 1916, od 1.1 1919 až 28.6. 1919 a od školního roku 1924-25 do 1. února 1934. Byl knězem snášenlivým a lidumilným. Děti jej měly rády a také dospěli budou na něj velmi rádi vzpomínati. Od 1. února 1934 vyučoval římskokatolickému náboženství P. Karel Krajíček kaplan z Hranic, náboženství československému vyučoval farář František Sedláček z Drahotuš.

      V roce 1933 se narodili:
  • František Mastil dne 8. ledna 1933,
  • Jiří Lév dne 1. března,
  • Vít Brada dne 11. března,
  • Eva Vinklarová dne 24. prosince 1933.
Zemřeli:
  • Jan Štandera v sanatoriu,
  • Ing. Rudolf von Bichl, inspektor železnic v sanatoriu,
  • Antonie Králíková č. 49, 26. listopadu 1933,
  • František Orava č. 30, dne 23. prosince 1933.
Odveden byl:
  • Čeněk Hantek č. 31.

 

      Lázeňská sezóna byla mnohem slabší než v roce 1932. Na Zbrašově bydlelo 209 hostů.

      Do seznamu uchazečů o státní stravovací akci byli zapsáni: Josef Roreček, Čeněk Hantek ml., Cyril Kohout - rolnický syn, Bohumil Orava, Jan Orava, Jan Králík - výměnkář, Stanislav Orava, Svatoslav Chromý, Josef Králík, Antonín Tomečka, Marie Chromá, Josef Brada, Marie Hegarová, Marie Zedníková, František Rýpar st., Oldřich Jiříček a Vilém Roreček.

      Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 6. března 1933 přijata byla do svazku obce Zbrašova Františka Langerová a její syn Viktor Langer, příslušní dosud do Opatovic okres Hranice.


4. Poměry kulturní.

      Dne 12. března 1933 sehráli žáci zdejší školy na oslavu narozenin presidenta Masaryka v sále restaurace U Prášilů dětskou divadelní hru „Vodníkova píšťalka“.

      Ve škole dne 14. května oslava svátku matek.

      V předvečer 28. října pořádán byl lampiónový průvod a 28. října konána oslava ve škole za hojné účasti zdejšího občanstva.

      Dne 17. prosince konána ve škole oslava vánočního stromku s vánoční nadílkou.

      Dne 26. prosince 1933 sehrál hasičský sbor divadelní představení „Poslední muž“ od Františka Xavera Svobody.

      Hasičský sbor pořádal mimo to 8. ledna 1933 hasičský ples a 5. února 1933 maškarní ples.

      V roce 1933 měl hasičský sbor 22 členů činných.

      Dne 13. května 1933 přijel do Hranic ministr školství a národní osvěty Dr. Ivan Dérer, který byl přítomen otevření nově postavené budovy rodinné školy v Hranicích. V sobotu 13. května večer pořádán byl večírek v lázeňské restauraci v Teplicích za hojné účasti občanů z Hranic a okolních obcí.

      Knihovníkem obecní knihovny byl František Ryška, který 34 čtenářům půjčil 597 knih. Knihovna je umístěna v radnici v 1. poschodí.

      Čtena Svoboda, České slovo, Duch času, Hvězda moravská, Venkov. Obec odebírala Chov hospodářských zvířat a Moravského hospodáře.

      Kulturních podniků pořádaných v obci i v městě Hranicích zúčastňovali se občané zbrašovští v hojném počtu. Také filmová představení byla, zvláště omladinou, hojně navštěvována.

      Předsedou místní osvětové komise byl Čeněk Hantek, masér.

5. Správa obce a důležitá usnesení.

      Poněvadž dosavadní náměstek starosty Antonín Mikšík usnesením obecního zastupitelstva ze dne 29. dubna 1933 byl pověřen hlídáním obecního lesa a nemohl tudíž, jako obecní zaměstnanec tento úřad zastávati, bylo nutno zvoliti nového náměstka. Volba byla provedena ve schůzi obecního zastupitelstva dne 12. října 1933, zvolen náměstkem byl František Králík.

      Dále zvolen jeden člen obecní rady skupinou sociálních demokratů, za radního zvolen Vladislav Damek. Do obecního zastupitelstva nastoupil pak za Antonína Mikšíka náhradník Augustin Mikšík.

      Ústřední sociální pojišťovna v Praze vybídla dopisem ze dne 8.prosince 1932 obecní radu, aby vyzvala majitele budov ležících mezi obcí, sanatoriem a lázněmi, by se připojili na kanalisaci Ústřední sociální správy, aby obec nepovolovala napříště novostaveb bez této podmínky. Obecní rada usnesla se ve schůzi 30. ledna 1933 požádati stavitele Valentina Kopeckého o sdělení jakým nákladem by se dala pořídit kanalisace celé obce. Stavitel Valentin Kopecký odkázal obec na silniční oddělení okresního úřadu a na stavební kancelář inženýra Beneše v Přerově.

      Ve schůzi konané 6. března 1933 přednesl starosta výsledek jednání o zhotovení plánů a rozpočtu na kanalisaci v obci. Nabídku poslal inženýr Beneš z Přerova. Projekt 4.500 Kč, rozpočet 120.000 až 150.000 Kč. Stavitel inženýr Jambor z Hranic projekt 2.500 Kč, ing. Uher z Holešova, dále firma Jungmann a Svoboda z Brna. Na návrh starosty Josefa Machálky usneslo se obecní zastupitelstvo zplnomocniti obecní radu k jednání s tím projektem, který by provedl kanalisaci za nejvýhodnějších podmínek a jednati také s Ústřední sociální pojišťovnou o výši příspěvku na tuto práci. Ústřední sociální pojišťovna vyzvala firmu Aqua, aby jednala o provedení kanalisace s obcí Zbrašov.

      Na návrh obecní rady usneslo se zastupitelstvo ve schůzi 29. dubna 1933 konané, aby odborným dohledem na obecní les pověřen byl Vladimír Bělík, revírník polesí lesnické školy ve Valšovicích za roční odměnu 600 Kč a hlídáním lesa Antonín Mikšík za měsíční odměnu 250 Kč. Polovici pojišťovacího příspěvku zaplatí si Antonín Mikšík.

      Na žádost správy lázní, aby byl obcí Zbrašovem zaveden policejní dozor v Teplicích v době lázeňské sezóny, usneslo se obecní zastupitelstvo ve schůzi 28. července 1933 požádati město Hranice, aby policejní dozor v Teplicích na části katastru zbrašovského do konce sezóny v srpnu a v září vykonávala policejní dozor policie hranická za odměnu 200 Kč měsíčně. Příštím rokem postará se obec o policejní dozor v lázních na části zbrašovského katastru sama. Po domluvě obecní rady s Ladislavem Říhovským, usneslo se obecní zastupitelstvo, aby policejní dozor v lázních vykonával každou neděli Karel Lév za odměnu 20 Kč za jednu neděli.

Oprava dláždění okresní silnice Hranice – Zbrašov.

      Pokračování z roku 1932. Pracovalo se na úpravě okresní silnice, navážení, od začátku října až do zamrznutí, tj. do poloviny prosince. Okresní silnice od restaurace Leopolda Prášila až po vilu Lesanu byla následkem více jak metrové navážky nebo podkopávky na zimu nevyštětované, po celou zimu a jaro v tak hrozném stavu, že lidé i povozy v bahně přímo tonuli.

      Před školou bylo tolik bláta, že žáci vytahovali jeden druhého z bahna a z kaluží. Před vilou Slovankou byla přímo jezera, ve kterých vázla auta i povozy. V březnu 1934 dokončena byla úprava silnice. V dubnu 1934 přikročeno ku štětování a hned ku dláždění drobnými {asi 10x10 cm} žulovými kostkami.

      Přestavbou okresní silnice byla dotčena celá řada budov a pozemků. Někteří občané nabyli pozemků, jiní museli postoupiti pozemky na rozšíření silnice. Usnesením obecního zastupitelstva bylo určeno proplácet nabyté i postoupené pozemky obnosem 10 Kč za 1 m2, pouze Adéla Kohoutová dostala 15 Kč za m2. Zvýšením vozovky v některých místech o 1 m až 1,5 m byla znehodnocena domovní čísla 28 [L. Velecký], 26 [J. Orava / M. Jedličková], 43 [prof. F. Pittner - Slovanka] a 59 [L. Říhovský] tím, že se základy budov octly hluboko pod úrovní silnice, čímž utrpěly na výhledu.

      Na rozšíření silnice postoupili značnou výměru pozemků majitelé č. 20 [J. Machálka], č. 21 [J. Hapala], č. 8 [F. Mastil], č.9 [Č. Gadas], č. 41 [H. Šindelová], č. 42 [hotel Bláha], č. 49 [F. Králík] a č. 40 (škola). Na rozšíření silnice v oblouku u školy bylo použito části školní zahrady v šířce asi 7 metrů. Vykácena byla řada pěkných ovocných stromů a to 5 velkých jabloní, 1 hrušeň, 1 slíva a několik stromů švestkových. Drátěný tažený plot zaměněn byl v srpnu 1934 za drátěný rámový plot postavený na betonovou podezdívku firmou Hubert Pavezka z Hranic za cca 1800 Kč. Starého plotu bylo upotřebeno k zahradě Čeňka Gadase č. 9.

      V roce 1934 vydlážděn byl rigolovým modrým drobem kamenný chodník od brány k hlavnímu vchodu do školní budovy a ohraničen drobovými okrajníky.

      Za odstoupený pozemek č. 8 [F. Mastil] a 9 [Č. Gadas] byly značným nákladem postaveny opěrné zdi u zahrad shora jmenovaných čísel domů. Opěrná zeď postavena byla dodatečně v roce 1938 u role Bohumila Gadase sousedící s vilou Ostravankou [č.56].

      Základy budov č. 20 - chlév [J. Machálka], č. 7 [M. Pavelka], č. 27 [Jos. Orava / M. Jedličková] a č. 12 [K. Palička] musely býti následkem odkopávky při snižování silnice podbetonovány, vchody opatřeny betonovými schody a u č. 12 navíc ještě zabezpečeny vkusným železným zábradlím. Tím získaly tyto budovy na vzhledu. U vily Slovanky [č.43] postaven byl železný tyčkový plot i se zděnými sloupy do úrovně silniční vozovky a u vchodu do vily betonový chodník, na což majitel vily profesor František Pittner přispěl obnosem 2.000 Kč.

      Při vyjednávání s majiteli pozemků a budov přestavbou silnice dotčených bylo dosti neshody, až příliš rušných debat, ale vše společně urovnalo se a zařídilo ku všeobecné spokojenosti. Přestavbou a hlavně vydlážděním okresní silnice získala naše vesnička nemálo na vzhledu, k čemuž přispělo hlavně rozšíření silnice hlavně v obloucích, zrušení otevřených přístupů a rigolů tím, že byla vydlážděná vozovka ohraničena drobovými okrajníky, na nichž byly zřízeny 2 metry široké chodníky.

      Vydlážděním byly odstraněny hygienické závady, neboť při projíždění značného počtu motorových vozidel po staré silnici vířily se spousty prachu, které ohrožovaly bezpečnost dopravy a zdraví obyvatel místních i lázeňských hostů. Nově upravená silnice se jak domácím tak i cizím občanům a lázeňským hostům velice líbí.

      Obec Zbrašov vydala na výkupy pozemků potřebných pro rozšíření silnice, na opravy budov a plotů při odkopávce nebo navážce poškozených, na stavbu opěrných zdí, na okrajníky apod. obnos cca 250.000 Kč, okresu dáno hotově 100.000 Kč, tj. celkem 350.000 Kč. Obnos byl uhrazen prodejem Půjčky práce (80.000 Kč) a z běžných příjmů, dávkou z pořizovací hodnoty. Největší zásluhu o úpravu a vydláždění silnice Hranice – Zbrašov získal si okresní hejtman vrchní rada Bohdan Wachsmuth; největší zásluhu o úpravu a vydláždění v katastru obce Zbrašova získal starosta Josef Machálka.

Zřízení obecního vodovodu. Pokračování z roku 1932.

Hledání pramenů.

      Poněvadž nastalo v létě 1933 opět velké sucho a majitelé domů a vil v tak zvané vilové čtvrti stěžovali si na nedostatek vody, obnoveno jednání o stavbě vodovodu. Na 21. července 1933 svolal starosta Josef Machálka schůzi obecního zastupitelstva, obecní finanční komise a pozval do této schůze širší veřejnost.

      Po dlouho trvající rušné debatě nedošlo se však k nějakým konkrétním návrhům. Navrhováno bylo postupně provést vrty nad rybníkem Jana Hapaly, pak v lese zvaném Jasení. Dále navrhováno, aby zkusila se ještě jednou vydatnost pramenů na louce Čeňka Gadase, v tak zvaném Kútě a aby se pomýšlelo na vybudování vodovodu z Kúta kdyby se nenašel dostatek vody nad rybníkem a v Jasení. Pro poslední tento návrh však hlasovali však jenom dva členové obecního zastupitelstva. Odhlasováno však bylo většinou, aby se zkoušela vydatnost pramenů v Rybníčkách a v Jasení.

      V Jasení vyházen příkop 2 m hluboký a v místě, kde pramen vyvěral na povrch, byl prohlouben do hloubky asi 3 m. Při odkrytí pramene do hloubky asi 1,5 m odtékalo ve středu 30. srpna 13 litrů minutových, ve čtvrtek 8 litrů a v pátek jen 4 litry. Voda měla teplotu 7,5° C. Vrtáno dále do hloubky 8,5 m v tvrdém namodralém jílu. Podle náhledu inženýra Spáčila bylo by žádoucno vrtati do hloubky 12 m, a kdyby byl i v této hloubce namodralý jíl práci zastaviti. Tímto pokusným vrtem bylo zjištěno, že množství vody tam vyvěrající nedostačuje na zřízení vodovodu.

      Ve schůzi obecního zastupitelstva konané dne 10. srpna 1933 navrhl starosta Machálka opět, aby se zkusila teď za mimořádného sucha, čerpáním vody vydatnost pramene na louce v Kútě. Pokusné čerpání trvalo 15 dní a to od večera 19. srpna do večera 2. září 1933. Tímto čerpáním zjištěn byl odtok 50 litrů/min., při čemž sací koš ponořen byl do polovice rudonosné vrstvy. V sobotu 26. srpna večer zjištěn odtok 42 litrů/min., v úterý 29. srpna byla hladina vodní snížena o 20 cm, při čemž až do soboty 2. září 1933 bylo čerpáno 48 vteřinových litrů. Výsledek čerpání rovnal se výsledku z podzimu roku 1932, zjistilo se tedy tímto dvojím čerpáním, že by bylo dostačující množství vody pro zřízení vodovodu, zvláště kdyby se ještě zřídila studna 2,5 × 3 metry. Počalo tedy jednání o zřízení vodovodu z Kúta.

      Obecní rada zaslala Ústřední sociální pojišťovně v Praze přípis, v němž obšírně vylíčila zoufalou situaci obce způsobenou nedostatkem vody. ÚSP v odpovědi na tento přípis vyzvala obecní radu aby dala vypracovati projekt, rozpočet a přesný výpočet rentability.

      Obecní rada usnesla se ve své schůzi 25. září 1933 konané, navrhnouti obecní finanční komisi a obecnímu zastupitelstvu, aby se dal vypracovat projekt, rozpočet a výpočet rentability a aby se zažádalo o provedení vodoprávního řízení a o přiznání subvence od ministerstev zemědělství a veřejných prací.

      Obecní finanční komise projednala tento návrh ve schůzi dne 27. září 1933 konané a usnesla se navrhnouti obecnímu zastupitelstvu, aby bylo zadáno ihned o urychlené vypracování projektu, rozpočtu a výpočtu rentability a dva zástupcové obce (jeden z obecní finanční komise a jeden z obecního zastupitelstva), aby zajeli do Prahy na ředitelství Ústřední sociální pojišťovny za příčinou bližšího dojednání odběru vody, poskytnutí daru a bezúročné půjčky na stavbu myšleného obecního vodovodu.

      Obecní zastupitelstvo projednalo návrh obecní finanční komise ve schůzi 29. září 1933 a usneslo se jednomyslně zadati vypracování projektu, rozpočtu a propočtu rentability firmě Antonín Kunz a spol. a požádati o přiznání subvence z ministerstev zemědělství a zdravotnictví.

6. Stavby, přestavby a nástavby.

      Na jaře 1933 dokončil Ladislav Říhovský, nájemce lázní Teplice nad Bečvou, stavbu skleníku na parcele č. 266 o rozměru 8.20 m × 3,30 m a zřídil dvě pařeniště o rozměru 8,20 × 3,80 m. Svahovité a skalnaté okolí skleníků upraveno značným nákladem pro zahradnické účely.

      V době od 15. června 1933 do 1. února 1934 provedl Ladislav Říhovský stavbu vily, projektovanou Ing. Oehlerem z Prahy. stavbu provedla firma Ing. Alois Jambor z Hranic na parcele č. 267/1, 267/2 a 267/3. Vila je jednopatrová budova a má tyto místnosti: v podzemí byt domovníka; v přízemí 3 pokoje, 1 kancelář, 1 kuchyň, spíže, koupelna, záchod a pokoj pro služku; v prvním patře 3 pokoje, kabinet a 2 pokoje samostatného bytu. Budova má č.p. 59.

      V době od 1. října 1933 do 20. dubna 1934 přístavba a nadstavba budovy Jenovéfy Tebichové č. 50. Ku přízemí přistaven 1 pokoj, v nástavbě v 1. poschodí je schodiště, 5 pokojů a záchod. Takto upravená budova nazývána „Lesana“.

      Na podzim 1933 zřídil si zahradnictví na pozemku parcely č. 3 Adély Kohoutové Josef Sehnoutka, zaměstnaný dosud jako zahradník u Ladislava Říhovského. Postavil 2 skleníky a zřídil několik pařenišť.

Karel Šnitzer, kronikář
 

  


Předchozí díl   Následující díl